Jste zde

O pozorovatelně

Samostatná dělostřelecká pozorovatelna K-S 12b s krycím názvem „Utržený“ je jedním z objektů těžkého opevnění stavěného mezi lety 1935 – 38 na hranicích tehdejšího Československa. Pozorovatelna se nachází v Orlických horách na kopci Veselka, 718 m nad mořem, 2,5 km severovýchodně od města Králíky, nad vesnicí Červený Potok. Je součástí dělostřelecké tvrze Horka, ačkoli není kvůli vzdálenosti napojena na její podzemní. Jako důležitá pozorovací základna sloužila i pro další kralické tvrze, Bouda a Adam. Prostřednictvím pozorovacího zvonu měla osádka objektu sledovat pohyb nepřítele, především v otevřeném prostoru mezi Malou Moravou a Vysokým Kamenem, a řídit palbu tezového dělostřelectva i obranný boj linie samostatných pěchotních srubů. Na rozdíl od ostatních tvrzových objektů, které jsou postaveny v nejvyšší odolnosti (tzv. „IV. římská odolnost), je „Utržený“ postaven v odolnosti III, protože se nachází za linii opevnění, kde se předpokládaly pouze minimální bojové operace, navíc je téměř celý zapuštěn pod úroveň terénu.

Stavební práce byly zahájeny 5. srpna 1936, přičemž vlastní nepřetržitá betonáž byla prováděna mezi 16 – 21. srpnem 1937. Spotřeba betonové směsi byla původně vypočítána na 1.405 m3, ta skutečná byla o něco nižší - dosáhla 1.343 m3. Složení betonové směsi mělo přísná kritéria, mnohdy se musely jednotlivé komponenty – jako například voda - dovážet, protože nesplňovala požadovaná složení.

Dělostřelecká pozorovatelna K-S 12b je třípatrová. V horním patře se nacházel šestistřílnový zvon pro lehký kulomet, který byl později německou armádou v roce 1939 vytržen a odvezen. Do objektu byl osazen dne 13. 6. 1938. Dále se zde nacházel sklad proviantu, munice, nádrže na vodu, které se do dnešní doby zachovaly a průlez do středního patra.

Ve středním patře objektu se nachází vchod s originálními silnostěnnými dveřmi. Do tohoto patra se vstupuje přes tzv. „diamantový příkop“, což je vlastně betonová jáma, která měla ztížit nepřátelským vojákům přístup ke vchodu. Do příkopu ústí granátový skluz, kterým bylo možno v případě potřeby vypustit granát. Jednalo se o šikmou litinovou rouru, procházející stěnou a ústící u paty objektu. Uvnitř objektu měl skluz masivní uzávěr. Vedle skluzu byl obvykle i podobně šikmo umístěný periskop, který umožňoval sledovat tento prostor i účinek obrany. Dále se v tomto patře nacházelo např. stanoviště velitele, telefonní ústředna-přepojovač, ubikace pro mužstvo, WC se štěrbinovou nádrží OMS a hlavně pozorovací tříprůzorový zvon, který se do současné doby se jako jeden z mála na našem území dochoval do současnosti. V jeho vrchlíku měl být instalován binokulární periskopický dalekohled. Tento zvon byl osazen ve stejnou dobu jako zvon pro lehký kulomet.

Do spodního patra se sestupuje po dvojramenném schodišti. Tam se nachází vrtaná studna (studny se buď kopaly a to do hloubky max. 15m a nebo byly vrtané, tyto dosahovaly hloubky max. 150m). Na studni bylo instalováno čerpadlo (volnoběžná pístová pumpa), které bylo jak na motorický, tak i na ruční pohon. Voda byla čerpána do nádrží v horním patře a potom samospádem svedena do denní spotřební nádrže nad mycím žlabem a z této nádrže byla také rozvedena na WC. Spotřeba vody byla přísně limitována. Dále se ve spodním patře nacházela strojovna a filtrovna, ve které byl umístěn dieselagregát, sloužící k výrobě elektřiny a baterie protiplynových filtrů, společně se zásobovacím ventilátorem, který byl rovněž jak na motorický, tak i na ruční pohon a nádrž na chladící vodu agregátu. Celá vzduchotechnika srubu byla velmi důmyslně provedena, vzduch se nasával zvenčí, v případě potřeby přes baterii filtrů, ohřívač vzduchu, který využíval teplé vody z chlazení dieselagregátu. V bojových podmínkách byl chodem ventilátoru udržován v objektu mírný přetlak a takto byl znemožněn vnik bojových plynů dovnitř srubu, protože vzduch zevnitř objektu vlastně vyfukoval všemi otvory ven. Také zde byly umístěny vstupy kabelů od telefonu a zemní telegrafie. Zemní telegrafie měla zaručovat spolehlivé spojení při výpadku telefonu, jednalo se vlastně o telegrafní klíč, který byl propojen s induktorem (dá se přirovnat k zapalovací cívce u automobilu) a dále elektrodami, které byly zakopány v zemi. Při klíčování Morseovy abecedy se na induktoru indukovalo vysoké napětí, které bylo vedeno do elektrod. V sousedním objektu pak radista poslouchal signál ve sluchátkách. Elektrody měly různou délku a to 10, 100 a 200 m, volbou jedné z nich byl ovlivněn dosah a směr vysílání. Dále se v tomto patře nacházely místnosti pro ubikace mužstva, sklady PHM a jiné.

Na závěr bychom chtěli Vás všechny, kteří čtete tento článek, poprosit, pokud by jste měli, či věděli o někom, kdo vlastní nějaké materiály či dobové fotografie týkající se tohoto objektu, popřípadě i jiných, dejte nám prosím vědět na některé z adres uvedených v „kontaktech“.