Jste zde

Vodovod a kanalizace

Aby byl v boji objekt stálého opevnění soběstačný, bylo nutno zajistit přísun pitné a užitkové vody. V lehkých opevněních se nepočítalo se zajištěním vody z vlastních studní, neboť linie lehkého opevnění musela být v průběhu boje neustále zásobována. Předepsané množství vody bylo v objektu uloženo v nádobě pro pitnou vodu, ve vědrech pro vodu užitkovou a také v polních lahvích osádky. Pro chlazení hlavní kulometů bylo provedeno jedno až dvě vybrání v podlaze pevnůstky vyložené zinkovým plechem naplněným vodou. Avšak v izolovaných pěchotních srubech těžkého opevnění s velkou posádkou, diselagregáty, umývárnou, atd. byla spotřeba vody velmi vysoká. V každém srubu těžkého opevnění byly min. dvě nádrže, každá z nich o obsahu tisíc litrů vody. Z ropojených nádrží se voda sváděla do nádrže na chlazení diselagregátu, spotřební nádrže v umývárně a do splachovadel WC. Limity vody byly přísně stanoveny. Plýtvání vodou znemožňoval systém ventilů na klíč, který měl velitel objektu. Zdrojem vody v objektech byla buď kopaná studna, nebo vrtaná. U kopaných studní nepřesáhla hloubka 15 m a používaly se jen tam, kde byla vysoká hladina spodní vody. Studny byly většinou vrtány a to do 70 metrů, i když vrty mohly být teoreticky hluboké až 150 m. S vrtáním se končilo, jestliže vrt dodával alespoň 0,025 litrů vody za vteřinu. Studna, nebo vrt se hloubily buď z úrovně původního terénu, nebo až ze dna stavební jámy. Kopané studny byly vystuženy betonovými skruženi a do vrtů se dávaly pažnice, které končily v betonové šachtě tvaru písmene „L“ a na poslední skruži studny byl poklop. Na tento konec se v obou případech montovalo čerpadlo Royal. Jednalo se vlastně o pístovou pumpu. Dle hloubky vrtu se volily různé modifikace, na ruční pohon, nebo na kombinovaný ruční a motorický pohon. Čerpadlo vyráběla firma Sigmund v Hranicích. Při stavbě podzemí tvrzí se očekávaly problémy se spodní vodou. Vzhledem k této skutečnosti byly všechny prameny a průsaky jímány a sběrným potrubím odváděny do zásobních jímek. Z nich potom byla čerpána voda a dále rozváděna do míst spotřeby. Co bylo navíc, odvádělo se přepadem do kanalizace podzemí. Pro odvod splašků byly v objektech těžkého opevnění instalovány štěrbinové čističky OMS. Jednalo se o kombinované nádrže se dvěma prostory – usazovacím a vyhnívacím. Do usazovací nádrže byl sveden odpad z umýváren a jednoho, až dvou WC. Tato potrubí ústila před ponornou stěnu vtokové kapsy, která zklidňovala přítok vody a nutila jí změnit směr k odpadu – voda se pohybovala směrem ke dnu nádrže společně s částicemi kalu, které propadávaly do vyhnívací nádrže. Tam vyhnívaly a čerpaly se poté kalovým čerpadlem pryč. Zbytek odtékal přepadem do revizní šachty a poté do trativodu. Při rozkladu částic vznikla methan, který byl odváděn samostatným poloolověným ventilačním potrubím.