Jste zde

Zvony

Zvony a kopule byly důležitým taktickým prvkem, neodmyslitelnou a charakteristickou součástí čs. opevnění. Zvon nebo kopule je mohutný ocelolitinový blok přibližně válcového tvaru s oblým temenem (vnitřní průměr v ose střílen byl vždy o několik centimetrů menší než vnitřní průměr v místě příruby na spodním okraji . t.j. tvar zvonu a kopule byl tedy mírně kuželovitý).Po stavebním dokončení železobetonového objektu byly zvony a kopule osazeny do šachty vytvořené ve stropní desce a tam napevno dodatečně zabetonovány. K manipulaci při osazování sloužily dva páry nálitků – čepů, které byly přility k jejich vnějšímu povrchu. Kromě toho na horních dvou čepech každého zvonu či kopule bylo kódové označení, sloužící k přesné identifikaci (úsek opevnění, číslo a odolnost srubu, resp. zvonu či kopule, druh a deprese zbraně a rozlišení, zdali jde o zvon či kopuli).

Zvony a kopule byly vyráběny ve třech stupních odolnosti – 150, 200 a 300 mm silné. Kódově byly značeny: 1 (150 mm), 2 (200 mm), M (200 mm), S (200 mm), V (300 mm), a W (300 mm). Dle síly stropu objektu a požadované výšky střílen nad stropem byly konstruovány (odlévány) zvony a kopule v různých výškách nebo se používaly podkladové prstence. U typu W se podkladový prstenec používal vždy z důvodu 350 mm silného stropu ( a tím velké výšky, resp. hmotnosti), mohl však být použit i u typů M, S a V. Celkem existovalo 54 variant zvonů a kopulí a 4 varianty dělostřeleckých zvonů.

Prvořadým úkolem zvonů bylo zajišťovat pozorování z objektu a řízení palby pevnostních zbraní. Nejpoužívanějším typem zvonu byl pěchotní zvon (označován AJ/A). Byl umísťován zpravidla ve všech druzích těžkých objektů. Vyráběl se se dvěma až šesti střílnami pro lehký kulomet vz. 26 a s otvorem 9 cm ve vrchlíku pro pěchotní periskopický dalekohled. Sloužil jako stanoviště pozorovatele, určeného k řízení střelby hlavních zbraní pěchotního srubu, k pozorování a střežení terénu v okolí příslušného srubu (ve výjimečném případě sloužil jako pomocné pozorovací stanoviště dělostřeleckého pozorovatele). Jen při napadení srubu uzavřel pozorovatel otvor pro periskop speciální zátkou a zapojil se do obrany srubu. Osy jednotlivých střílen ve zvonu leží vždy ve vrcholcích pravidelného šestiúhelníku, přičemž z každé střílny bylo možno obsáhnout pole o šířce 61 stupňů. Zorné pole dvou sousedících střílen se protínala již ve vzdálenosti cca 30 m od zvonu a bylo tedy možné od této vzdálenosti postupně celou šířku pole přehlédnout nebo ostřelovat. Šest střílen umožňovalo tedy kruhový obstřel v rozsahu 360 stupňů. Vnitřní průměr zvonu v ose střílen byl 1,300 mm. Výška dle odolnosti objektu byla 200 až 450 cm, hmotnost 13 až 52 tun. Obdobným typem byl pěchotní zvon AJ/D pro sólo těžký kulomet vz. 37. Od předešlého typu se lišil jen nepatrným celkovým tvarem, tvarem střílny a systémem lafetace. Vnitřní průměr v ose střílen byl také 1300 mm, používány byly stejné deprese střílen. Možný počet střílen výška dle odolnosti a hmotnosti byly shodné s AJ/N. Tento typ zvonu se vyskytoval poměrně řídce, mimo vlastního pozorování a řízení paleb pěchotního srubu byl používán pro palbu na důležité vedlejší cíle – např. komunikace a mosty v předpolí. Pro uvedené dva typy zvonů a obdobně i pro kopule bylo vyráběno Zbrojovkou Brno úplné vnitřní zařízení (DZ-5). Jeho hlavní součásti jsou: podlaha, výtah na munice, odpad nábojnic, výstroj. Podlaha byla tvořena ocelovým kotoučem perforovaného plechu, která byla posuvně položena na nosné rouře, umístěné v ose šachty a zvonu. Podle potřeby (dle výšky střelce) bylo možno její výšku nastavovat po 5 cm v rozmezí 35 cm. Nastavení prováděl střelec nohou, v žádané poloze držela podlážku západka. Podlážka byla opatřena dvířky, které se otevíraly směrem vzhůru, ve zvláštních případech po uvolnění páky pod podlahou směrem dolů. Pod podlahou byla zavěšena plechová krabice pro periskop. Přístup ze šachty pod zvonem byl umožněn železným žebříkem. Nosná roura byla připevněna ke stěnám objektu třemi vzpěrami, na ní byla navlečena ocelová vzpruha, která nesla váhu podlahy, střelce, atd. K dopravě munice a rezervních hlavní sloužil výtah. Sestával se ze dvou vozíků, pohybujících se po svislém vedení, připevněným na stěnu šachty. Vozíky byly zavěšeny na ocelovém lanku, vedeném přes dvě kladky. Pro průjezd výtahu byl v podlážce vybrán otvor. Prázdné nábojnice byly odváděny odpadem lafety do odpadní roury a jí padaly do odpadové nádoby. Odpadová nádoba byla vyrobena z perforovaného plechu, vkládala se do skříně odpadu, která byla naplněna vodou. Zplodiny po střelbě bylo možno ručně odvětrávat z odpadní roury.Na stěně zvonu nad podlahou byly namontovány držáky rezervní hlavně kulometu, lafety závěrných desek, sedátko pro střelce, stupačky na kterých stál při posouvání podlahy, držadla umožňující výstup z žebříku na podlahu, úchyt na signální pistoli s náboji, poličku pro hotovostní zásobu nábojů, spojovací zařízení ( telefon, zvukovod, optická signalizace). Podlahy a vnitřní zařízení do zvonu AJ/N byly vyrobeny, resp. zajištěny v počtu 593 ks. Třetím typem byl dělostřelecký pozorovací zvon AJ/P. Sloužil výhradně k pozorování a řízení dělostřeleckých paleb, prováděných z dělostřeleckých objektů tvrzí. Hlavní výbavu tohoto zvonu tvořil dělostřelecký periskopický dalekohled 10/6x vz. 38, který se vysouval otvorem o prům. 21 cm. ve vrchlíku zvonu. V nejdůležitějších směrech bylo pozorování zajištěno také pomocí průzorů, vytvořených přímo ve stěně zvonu. Vyráběny byly zvony s jedním až čtyřmi pozorovacími průzory, kterými bylo možno pozorovat pouhým okem, nebo polním dalekohledem. Průzor měl zorné pole 60 st. Dělostřelecké pozorovací zvony byly pochopitelně vždy přednostním cílem pro nepřátelské dělostřelectvo. Z tohoto důvodu byly uvnitř vybaveny 20 mm silnou košilkou z měkčí oceli, která měla chránit citlivou optiku a pozorovatele před odštěpky pancíře zvonu při eventuálním zásahu těžkou ráží. Mezi košilkou a vnitřní stěnou zvonu byla volná mezera v šířce cca 2 cm. Proti jednotlivým průzorům byly do plechu košilky vsazeny zvláštní rámy s pancéřovými uzávěry, kterými bylo možno jakýkoliv průzor, např. během nepřátelské palby uzavřít. Výška zvonu se pohybovala od 222 do 375 cm dle odolnosti objektu, hmotnost byla 20 až 52 tun. Vnitřní průzor v ose průzoru 1.380 mm, po osazení košilky se zmenšil na 1.300 mm. Vnitřní zařízení ZP bylo obdobné jako u ostatních typů zvonů, zvláštností jeho výbavy byl stojan dělostřeleckého periskopu vz. 38. Jeho nosná roura byla připevněna přímo ke stěně šachty třemi vzpěrami, čímž bylo zabráněno přenášení chvění na periskop při odstřelování zvonu. Zařízení stojanu umožňovalo snadnou a bezpečnou manipulaci s těžkým a citlivým periskopem. Stojan konstruovala Zbrojovka Brno.

Kopule měly odlišný úkol. Byly určeny pro vedení hlavních paleb, nahrazovaly zbraně pod betonem v místech, kde by se tyto neuplatnily, nebo byly příliš zranitelné, případně z terénních důvodů. Kopule neměly ve vrchlíku otvor pro periskop, k pozorování sloužily speciální průzory umístěné po stranách střílen. Kopule zpravidla byly zapuštěny pod úroveň stropu objektu. Dělí se na dva typy: Kopule JA/D pro sólo těžkých kulometů vz. 37 se vyráběla s jednou nebo dvěma střílnami. Dva pozorovací průzory byly umístěny po stranách střílen. Palebný vějíř každé střílny byl 54 stupňů, úhel mezi jejich osami byl 45 stupňů. Ostřelované pole tedy dosahovalo při použití dvou střílen 91 stupňů. Pozorovací kužel průzoru měl 50 stupňů. Jednalo-li se o dvoustřílnovou kopuli, byl úhel mezi osami pozorovacích průzorů 60 stupňů, což společně se záměrným dalekohledem, namontovaným ke zbrani činilo 118 stupňů. Vnitřní průměr tohoto tipu kopule v osách střílen byl 1.300 mm. Dle odolnosti měly kopule výšku 200 až 460 cm, hmotnost se pohybovala od 13 do 65 tun. Vnitřní vybavení kopule pro sólo těžký kulomet vz. 37 bylo prakticky shodné s vnitřním vybavením zvonu, lišilo se pouze tím, že přibyla pohyblivá konstrukce, která umožňovala přemísťovat těžké lafety se zbraní.

Kopule pro zbraň M (JA/M) byla vyráběna vždy s jednou střílnou a dvěma průzory po jejich stranách. Střílna měla odměr 45 stupňů, pozorovací průzory společně se záměrným dalekohledem u zbraní umožňovaly pozorování v celkovém rozsahu 75 stupňů. Vnitřní průměr kopule v ose střílen byl 1.500 mm, používaly se deprese 1:5, 1:3, 1:2. Kopule měly dle odolnosti výšku 200 až 460 cm. Hmotnost se pohybovala od 13 do 65,5 tun. Vnitřní zařízení JA/M bylo obdobné jako u předchozích typů a zvonů a kopule, lišilo se pouze tím, že odpadní roura, odvádějící vystřelené nábojnice, byla vedena nikoli středem, ale po stěnách šachty pod zbraní. Tento typ kopule byl vyráběn pouze v odolnostech M, S, V., W, pro odolnost 1 a 2 se s výrobou nepočítalo. Okolnostmi byla vynucena konstrukce i tzv. zaškrcené kopule. Do již vybetonované šachty, připravené pro kopuli JA/D bylo potřeba z taktických důvodů osadit kopuli JA/M, která měla větší průměr. Aby se nemusel otvor v železobetonu objektu pracně rozšiřovat, byla kopule odlita s přírubou, vytvarovanou směrem dovnitř, na rozdíl od všech ostatních typů zvonů a kopulí, jež měly příruby tvarované směrem ven.